IDE

K psaní programu používáme nějaký editor, který může mít různé vlastnosti. Tomuto editoru spolu s příslušenstvím se říká IDE (Integrated Development Environment), česky vývojové prostředí. Naučíme-li se IDE správně používat, můžeme ušetřit spoustu času.

Tuto lekci je nejlepší studovat tak, že si projdete všechny nabídky IDE a naučíte se důležité klávesové zkratky. Nebude-li vám u nějakého příkazu jasné, co přesně znamená, či jak se liší od předchozího, můžete se podívat na následující řádky. Pokud si myslíte, že již vše umíte, doporučuji se podívat na cvičení.

Popisuji prostředí Borland Pascal 7.0 (jehož předchůdcem je Turbo Pascal). Free Pascal se trošku liší (na některé funkce si budete muset přijít sami).

V první lekci se podíváme na spuštění IDE, vysvětlíme si význam všech položek na horní liště a naučíme se důležité klávesové zkratky. V druhé lekci si nastavíme IDE k obrazu svému. Ve třetí si vysvětlíme, jak měnit nastavení přímo při běhu programu a ve čtvrté se podíváme, kterak si usnadnit ladění.

• File
• Edit
• Search
  • Regulární výrazy
  • Nabídka search
• Run
• Compile
• Debug
• Tools
• Options
• Window
• Help

Do horní lišty se dostanete stisknutím klávesy F10. Příslušnou nabídku pak vyberete šipkami, či stiskem zvýrazněného písmene (tj. F pro File, R pro Run, H pro Help). Chceme-li vybrat nějakou nabídku rovnou, můžeme použít kombinaci kláves Alt-příslušné písmeno. Tedy Alt-F nám přejde rovnou do nabídky File.

Je-li v dané nabídce nějaké písmeno zvýrazněno, znamená to, že po stisknutí příslušné klávesy se okamžitě provede daný příkaz. (Např. v nabídce Run je příkaz Go to cursor), stiskneme-li tedy v nabídce Run klávesu G, má to stejný efekt, jako bychom šipkou dojeli ke G a stiskli Enter - program spustí a jeho vykonávání se zastaví v okamžiku, kdy se dostane na řádku, na které je právě umístěn kurzor.) Tyto klávesy nám tak mohou pomoci ušetřit čas.

Některé příkazy jsou používány tak často, že se vyplatí mít pro ně samostatnou klávesu. Existuje-li taková, je v nabídce uvedena za názvem příkazu. Například v nabídce File je uvedeno Exit Alt-X, stiskneme-li kdykoli kombinaci kláves Alt-X, ukončíme tak náš program. Využití těchto tzv. horkých kláves práci značně zrychluje, měli bychom si tedy pamatovat všechny. (Alt-X je o dost rychlejší než Alt-F x a to zase o dost rychlejší než F10, jedu tři vteřiny šipkou doleva, Enter, jedu tři vteřiny šipkou dolů...)

V libovolném místě platí, že F1 zobrazí nápovědu (vztahující se k tomu, co právě děláte) a ESC je totéž co stisk tlačítka Cancel.

File

Tato nabídka slouží pro práci se soubory. Nejrychleji se sem dostaneme pomocí Alt-F.

U většiny z dialogů se zobrazuje možnost Help a Cancel, tyto možnosti nemají někdy zvýrazněno žádné písmeno, to proto, že pro zobrazení helpu slouží klávesa F1 a pro možnost Cancel klávesa ESC.

Pod uvedenými možnosti je očíslovaný seznam naposledy otevřených souborů, zmáčkneme-li příslušné číslo, daný program se otevře v novém okně.

Edit

Občas se hodí zkopírovat delší text. BP ale ještě nezažil klasické Ctrl-C a Ctrl-V, takže tyto operace řeší starším způsobem. Další důležitou funkcí je Undo.

Daný text se zvýrazňuje klasicky pomocí Shiftu. Pomocí uvedených příkazů je možné kopírovat text z nápovědy přímo do svého programu. (Označím text v nápovědě, stisknu Ctrl-Ins), umístím kurzor do okna se souborem a stisknu Shift-Ins). Snadno se tak prochází vzorové příklady z Helpu. Všechny zde uvedené klávesové zkratky jsou natolik důležité, že si je musíme pamatovat.

Search

Samozřejmostí je hledání chyb, procedur, objektů... Pokud s touto nabídkou umíme pracovat, často odhalíme chybu mnohem dřív.

Abychom uměli správně využívat hledání, musíme se nejprve naučit regulární výrazy:

Regulární výrazy

Regulární výraz je věc, která umožňuje při vyhledávání používat zástupné znaky (stejně jako v DOSovském GREPu). Zástupných znaků je celá řada:

Mějme následující text:

program Lucina;
var f:Text;
    p:^integer;
    i:integer;
begin
 assign(f,'c:\text.txt');
 rewrite(f);
 p^:=6;
 i:=7;
 close(f);
end.

A následující regexpy:

^p
;$
a.s
[^i:=]
[\^i:=]
[as]+

Zamyslete se nad tím, co najdou.

První najde p ve slově program, druhý všechny středníky na konci řádky, třetí ass ve slově assign, čtvrtý nenajde nic (ač by správně odpovídal všem řetězcům neobsahujícím i,:,=; ale v Pascalu to blbne),další najde všechna ^,i,: a =. Poslední najde všechna a, s, as, ass.

Nabídka Search

Run

Jedna z nejužitečnějších nabídek. Nabízí spoustu možností, kterak program spustit a efektivně ladit.

Příkazy Ctrl-F9, F4, F7 a F8 jsou neocenitelnou pomůckou při ladění. Vyzkoušejte si je pořádně, ať je vám jasný rozdíl mezi nimi.
Použijte nastavení parametrů na příklad 9 z pokročilých III: řazení parametrů.

Compile

Debug

Pokud potřebujeme na nějakou řádku umístit Breakpoint bez jakýchkoli podmínek, je nejrychlejší na této řádce stisknout Ctrl-F8. Stiskneme-li tuto kombinaci na řádce, kde nějaký breakpoint je, zrušíme ho.

Hledáme-li ve svém programu chybu, je nabídka Debug nepostradatelná. Dnešní vývojová prostředí ovšem nabízí několik vymožeností navíc (možnost zapnout/vypnout breakpointy, varovná hlášení,...).

Tools

Toto menu slouží ke spouštění externích programů. Jejich výstup je zobrazen v okně Messages.

Jaké nástroje bude tato nabídka ukazovat a jaké budou mít klávesové zkratky (a zvýrazněná písmena), to závisí jen na vás (vše lze měnit v menu Options). V defaultním nastavení obsahuje tato nabídka následující programy:

Aby šli nástroje správně spustit, musí být dobře nastaveny. Například, pokud je Profiler nastaven jako TPROF, půjde spustit pouze tehdy, když vaším aktuálním adresářem (viz File/Change dir) je BIN, či pokud máte nastavenou cestu k BP/BIN. Druhá možnost je nastavit Profiler jako BP\BIN\TPROF, pak ale musí být parametry nastaveny tak, aby Profiler nehledat spustitelný soubor v BIN, ale v aktuálním adresáři. Více si o tom povíme, až si budeme povídat o nastavení IDE.
S ostatními nástroji je situace podobná.

S vhodnými nástroji můžete IDE opravdu upravit k obrazu svému.

Options

Tato nabídka slouží k všelijakému nastavení IDE. My se zatím podíváme pouze na jednodušší nastavení, která jsou nezbytná k tomu, aby IDE fungovalo tak, jak má. Pokročilým možnostem raději věnujeme samostatnou kapitolu.

Podívejme se na to, jak donutit IDE, aby správně fungovalo. K tomu je zapotřebí správně nastavit adresáře.

V názvech adresářů Pascal umožňuje používat jak adresy absolutní (D:\BORLAND\BP7\BIN), tak adresy relativní (..\BIN), relativní adresy se vztahují k nastavenému aktuálnímu adresáři. Zadáme-li tedy např. jako adresář pro EXE a TPU soubory SPUST, bude se daná adresa brát relativně vzhledem k aktuálnímu adresáři nastavenému pomocí File/Change Dir. Pokud chceme někam zadat více adresářů, oddělíme je středníkem. Celková délka všech zadaných názvů ale nesmí přesahovat 256 znaků.

• Nejprve vytvoříme vhodné adresáře pro naše zdrojové soubory (.pas), výsledné EXE (a TPU) soubory, objektové soubory, resource (plánujeme-li programovat ve Windows) a include soubory.
  Pokud nebudeme vytvářet větší projekty, postačí i jediný adresář, např. s názvem SOURCES.
  Je vhodné, pokud je tento adresář umístěn někde v adresáři s Pascalem.
• Ve File/Change_dir nastavíme adresář na náš adresář se zdrojovými soubory
• V Options/Directories
  • Nastavíme EXE a TPU directory na adresář, kam chceme ukládat spustitelné soubory a zkompilované unity.
    Můžeme zadat jen jednu adresu.
  • Nastavíme Include na adresáře, odkud chceme brát soubory, které budeme vkládat do našeho (např. DLL knihovny)
  • Nastavíme UNIT na na adresář, ve kterém jsou naše vlastní unity
  • Nastavíme OBJECT na adresáře, odkud chceme vkládat binární soubory (např. programuje-li větší projekt a některé části nám dodávají jiní programátoři již zkompilované)
  • Nastavíme Resources na adresář (nutné pouze v případě, že programuje pod windows), odkud chceme brát resources (soubory typu .RES - nastavení windowsích formulářů)
• Zkontrolujeme, zda nastavení funguje
  (vytvoříme, uložíme a přeložíme nějaký program, který využívá pascalské unity.)
• Nastavení uložíme v Options/Save

Window

Hrátky s tím, co máme na obrazovce. Umíme-li rychle přepínat mezi jednotlivými unitami a hlavním programem, zavírat nepotřebná okna stiskem jedné klávesy apod., je naše práce na rozsáhlejším programu mnohem efektivnější.

Tip: Pomocí Alt-1 zobrazíme první okno, pomocí Alt-2 druhé atd. Tento trik značně zrychluje ovládání IDE.

Help

A to nejdůležitější nakonec. V helpu najdete informace úplně o všem (o helpu, o jednotlivých nabídkách apod.) Nejjednodušší možnost, jak se dostat do Helpu, je na kterémkoli místě zmáčknout F1 a IDE nám zobrazí nápovědu k aktuálnímu tématu (doporučuji vyzkoušet v Options/Compiler).

Seznam a přehled příkazů je tvoří druhou velice důležitou část Helpu.

Probrali jsme všechny možnosti, které nám IDE nabízí. Tyto možnosti jsou standardní a dneska nechybí skoro v žádném vývojovém prostředí, proto se vyplatí, naučit se tyto možnosti využívat.

Domácí úkol:

K čemu je dobrá klávesová zkratka Alt-3?
Mám správně nastavené adresáře?
Jakou verzi IDE mám?
Ještě jednou si projděte všechny nabídky a zjistěte, co dělají.
Přečtěte si v Helpu Contents/Editor Commands.
Přečtěte si v Helpu Borland Pascal Language.

To je pro dnešek vše.