Začněme s identifikátorem. To je jméno čehokoliv, co si v Pascalu vytvoříme. Pro názvy identifikátorů platí pár pravidel:
Dále bychom si měli uvědomit, že
Zde budu psát názvy Identifikátorů kurzívou a vyhrazená slova tučně
Po tomto krátkém úvodu již můžeme začít programovat.
Nejkratší program v Pascalu vypadá takto:
Program NázevProgramu; Begin End.
Doporučuji si tento program opsat (Bacha, za prvním řádkem musí být středník a za posledním tečka!) a spustit (Ctrl-F9). To, že se program v pořádku spustil, poznáte tak, že na chvíli problikne černá obrazovka. Dopustili-li jste se chyby, objeví se dole červeně Error + popis, co je špatně, a kurzor skočí na místo výskytu chyby. Vyzkoušejte si několik různých názvů programu, abyste viděli, které názvy identifikátorů jsou přípustné a které ne. (Ano i název programu je identifikátor - identifikátor programu.) Ve svých dalších programech pak volte názvy, které stručně popisují činnost programu - v tomto případě je ideální Nic.
Poslední věcí, na kterou se koukneme v této kapitole, budou komentáře.
Komentář je text, který do programu vkládáme, abychom se v něm později
vyznali. Jinak nedělá vůbec nic. Samotné komentáře se uzavírají do složených
závorek a můžou obsahovat úplně všechno kromě konce složené závorky.
Vyhněte se i smajlíkovi *).
Tedy:
Program Komentar; {Tento program nám ukazuje, jak používat komentáře} Begin {Za tento komentář lze vložit skutečné příkazy} End.
Hned za hlavičkou (to je ta řádka se slovem Program) by měl být komentář k tomu, co program dělá a informace o tom, jak se používá (...). Ostatní komentáře jsou pak zcela libovolné, měly by ovšem být účelné.